editorial

briefing

 

 >>  Jsi . fanda Boba Marleyho

Bob Marley

Bob MarleyHudba reggae, typická svým tanečním houpavým rytmem, ale i duchovním a politickým rozměrem, ovlivňuje v různých podobách světovou populární hudbu více než dvacet let. Není třeba hovořit jen o relativně "čistokrevných" souborech typu UB 40.

Charakteristické prvky tohoto stylu užívají či užívali čas od času umělci napříč věkovým i žánrovým spektrem, od bluesmana Erika Claptona po novovlnné The Police, od folkrockového proroka Boba Dylana po punkové rebely The Clash, od někdejších disco-stars Boney M po hvězdy dnešní komerční taneční hudby Fugees.

První představitel reggae, jenž dobyl svět 

Ti všichni by bezpochyby měli cestu k mnoha svým hitům podstatně ztíženou nebýt toho, že si právě Bob Marley dokázal jako první představitel reggae podmanit svým talentem i osobním charismatem publikum na celém světě.

Ačkoliv celý svůj život zasvětil Bob Marley filozofii a hudbě vycházející z afrických či afroamerických kořenů, jemu samému v žilách kolovala smíšená krev - narodil se jako Robert Nesta Marley jamajské černošce a britskému námořnímu důstojníkovi 5. února 1945 v St. Ann na Jamajce.

Dětství, strávené v chudinských čtvrtích Kingstonu, ani první zaměstnání svářeče zprvu nenapovídalo, že by měl Marley před sebou závratnou hudební kariéru. Situace se začala měnit v roce 1964, kdy se svými čtyřmi vrstevníky včetně později sólově slavného Petera Toshe zformoval vokální kvintet The Wailers, hudebně ovlivněný tehdy nesmírně populárním černým americkým soulem, ale i jamajskou hudbou ska (jakousi ranou formou reggae), a začal natáčet jeden singl za druhým, z nichž mnohé se staly lokálními hity, zatím však bez jakéhokoli dopadu mimo Marleyho rodný ostrov.

Teprve na začátku 70. let se o Boba Marleyho a jamajskou hudbu začal zajímat svět. Přišla první pozvání The Wailers, přestavěných už na klasickou kapelu s Marleym v popředí, ke koncertování v USA i Anglii, zájem o jamajský objev projevila hudební kritika, poměrně značný ohlas posluchačů zaznamenala alba Catch A Fire a Burnin´ (obě 1973).

Zřejmým katalyzátorem Marleyho úspěchu pak nebyl nikdo menší než britský kytarista a zpěvák Eric Clapton, který si Marleyho skladbu I Shot the Sheriff "vypůjčil" na své úspěšné album 461 Ocean Boulevard a píseň v singlové verzi se propracovala až na samý vrchol prodejních žebříčků.

Rastafariánská filozofie a marihuana 

Co zapříčinilo, že nově znějící hudba v Marleyho podání tak zaujala posluchače? Své jistě sehrála její přímočarost a taneční základ, tedy prvky, o které byla v první polovině 70. let, utápějící se v zadumaných experimentech a hardrockovém třeštění, nouze. A zajímavě bezpochyby působily i složky mimohudební.

Do Marleyho textů se totiž výrazně dostala svérázná rastafariánská filozofie, mísící v sobě prvky křesťanství a afrických kultů a propagující návrat černochů do Afriky, konkrétně do "zaslíbené země" Etiopie, jejíhož císaře Haile Selassie rastafariáni vyznávají jako svého duchovního vůdce.

Součástí rastafarianismu ovšem jsou kromě filozofických a politických myšlenek i vnější znaky jeho vyznavačů - etiopské národní barvy červená, žlutá a zelená, dlouhé, do zvláštních copů, zvaných "dreadlocks", spletené vlasy a v neposlední řadě také užívání marihuany, již rastafariáni považují za dar od Boha a patří k nejaktivnějším zastáncům její legalizace.

Sám Bob Marley se vztahem ke kouření konopí ostatně nikdy netajil, což mu už koncem 60. let vyneslo trestní stíhání a krátkodobé uvěznění.

Mluvčí černé mimoafrické civilizace 

Bob MarleyPolitický a filozofický rozměr Marleyho písní jistě ovlivnil úspěch jeho nejslavnějších alb Natty Dread (1975), Rastaman Vibration (1976) i závěrečné položky jeho diskografie Uprising (1980). Více už Bob Marley svůj výjimečný talent rozvinout nemohl. Na podzim roku 1980 u něj lékaři objevili rakovinu, jíž přes nákladné léčení podlehl 11. května následujícího roku v Miami na Floridě.

Bob Marley byl po dobu své kariéry nejen vynikajícím muzikantem, ale zároveň jakýmsi mluvčím černé mimoafrické civilizace. Jeho názory, do nichž se promítalo kromě rastafariánství i levicové politické přesvědčení, zněly nejen z koncertních pódií, ale i na nejrůznějších manifestacích - jako nejslavnější Jamajčan neváhal podporovat domácí názorově spřízněné politiky (právě politické důvody stály i v pozadí neúspěšného atentátu, který byl na Marleyho spáchán v roce 1976).

A i když nelze zpěvákovy občanské postoje a přesvědčení od jeho tvorby oddělit, hlavním důvodem, proč si Boba Marleyho připomínáme dodnes a proč jeho desky patří mezi nejčastěji reeditované (a také pirátsky či polopirátsky šířené v podobě různě kvalitních kompilací), je přece jen hudba.

Nejslavnější písně z jeho repertoáru - Get Up Stand Up, Stir It Up, Jamming či No Woman No Cry patří v oblasti reggae k nejčastěji přepracovávaným a staly se už dávno součástí té nejklasičtější klasiky celé populární hudby.

Dvanáct dětí pokračuje v odkazu

 Odkaz Boba Marleyho ovšem žije i prostřednictvím jeho dětí, jichž zplodil dvanáct (s osmi různými ženami) a většině z nich dal do vínku hudební talent. Jeho nejstarší syn Ziggy je se svou kapelou Melody Makers už dlouhá léta jednou z největších hvězd současného reggae, první kroky na scéně mají za sebou už i synové Ky-Mani, Stephen, Damian a Julian.

Není třeba dodávat, že všichni jako by svému otci z oka vypadli. Odlehčená hudba, záplava černých dreadů i kónicky tvarované cigarety k nim patří stejně neodmyslitelně.

 pokračuj >>

 

 

Přidat k oblíbeným / All rights reserved! / Webmaster: seegee / (c) designed in 2003 by Dark