editorial

live

 

In The Spirit Of Rock Music

Nářez z Finska - Waltari v Brně

5.6.2003 - Musilka Brno -19.00

WaltariKdyž jedu po městě, obvykle si všímám různých plakátů, aby mi náhodou neunikl nějaký dobrý koncert. A tak mi jednoho dne uvízl před zrakem plakátek se sněhulákem a nápisem Waltari. Kromě toho, že mi to připomnělo jedinou knížku (nebo spíš bichlu, pro ty, co nejsou z Brna - asi 800 papírů v jednom svazku), kterou jsem v posledních pěti letech četla (já to napravím...to je jen nedostatkem času), taky jsem si vzpomněla, jak jsem nedávno hledala starou recenzi na HIM a tam jsem se dozvěděla, že kromě HIM existují ještě nějací Waltari, o kterých jsem doposud nic neslyšela. Protože neznám jedinou severskou kapelu, která by byla špatná, tak mi modrobílý plakátek vrtal hlavou.

Začala jsem se ptát, kdo by šel se mnou, nikdo tuhle skupinu neznal a taky se divili: "Chceš jít na koncert jenom proto, že je to skupina z Finska?" Asi uznáte, že jít na koncert sólo je nic moc, tak jsem se nakonec rozhodla, že nepůjdu, druhý den jsem totiž měla brzy vstávat a jet pryč.

5.6. 2003 - to byl den, kdy měla skupina vystoupit na brněnské Musilce. Já jsem si něco málo sbalila, ale rozhodně to nevypadalo, že bych měla druhý den odjíždět a šla se v klidu najíst, mám přece čas až do večera...i když je to u nás neobvyklé, hrálo v obýváku rádio Hey! a zrovna měli pozvaného zpěváka kapely na malý rozhovor. Také jsem měla možnost slyšet nějaké písničky. Zdálo se mi, že jsou to jen o trochu tvrdší Brainstorm a najednou mě přepadl pocit, že bych mohla litovat, kdybych nešla. Nikdy si neodpustím, že jsem nešla na Alphaville jenom kvůli pro mě drahé vstupence.Tuhle chybu už jsem neměla v úmyslu zopakovat, zbývala hodina do začátku a já si stihla sbalit, vypravit se a sehnat i někoho, kdo by se mnou šel. Cenu vstupenky jsem neznala ani náhodou, ale nebylo to vůbec drahé.

 V sedm večer jsem se tedy ocitla na Musilce a zároveň zjistila, že spěch ani nebyl tak nutný, protože Waltari vystoupí až někdy kolem deváté, jsou tu ještě dvě předkapely. Jak už to tak bývá, ani první předkapela nevystoupila přesně v sedm, ale asi až za půl hodiny. V klubu to bylo sice malé, což se projevilo hlavně na kvalitě zvuku, ale jinak docela pohodlné, horší byl pohled zvenku...stále jsem přemýšlela, proč byla zahraniční skupina pozvána zrovna sem...

První předkapela Banana ve mne vzbudila trochu rozpaky, protože tady se nejvíce projevilo špatné ozvučení, zvuk nebyl slabý, právě naopak...na halu velikosti školní tělocvičny byl zvuk příliš přeřvaný, tak vám v uších vznikla rezonance a to rušilo poslech. Vůbec Banana předvedli dost abstraktní hudbu, skládající se z řevu metalových kytar a těžce identifikovatelných skřeků zpěvačky. Kromě toho, že jsem netušila, jakým jazykem zpívá, skoro jsem ji neslyšela, přestože v klidnějších pasážích se projevil poměrně silný hlas a později mi i zmizela z očí. Až téměř na konci celého vystoupení se ukázalo, že se válela po zemi...myslím, že tahle kapela opravdu není pro každého.

Po krátké přestávce nastoupila druhá předkapela Hraczki. Stejně jako o předchozí Banana jsem vůbec nic nevěděla, přestože jsou to české kapely. Hraczki zpívali česky a jejich hudba, i když měla lepší zvuk a já ji mohla lépe vnímat, mně příliš nezaujala. Jsou to takové ty ironické texty mezi kterými mimochodem zazněla i melodie ze sladkých dob socialismu...já vím, že to má být sranda, aby byl člověk rád, že už je to pryč, ale tomuhle já na chuť asi nikdy nepřijdu.

Odešla jsem tedy na grilovanou klobásu. Jak jsem tak večeřela a rozhlížela se po okolí, tak jsem si všimla osoby vzhledu podobného jako Ozzy Osbourne procházející kolem a řekla jsem si: "Hmm, tak tohle je fakt už lety prověřenej rocker..."

kytarista WaltariPřiblížila se chvíle Waltari, netrvalo dlouho a začala první skladba, já jsem si stoupla raději více dozadu, kvůli zvuku, ale postřehla jsem, že člověk stojící za mikrofonem je mi nějak povědomý...byl to ten chlápek, kterého jsem viděla na zahrádce...jak zvláštní je atmosféra v malém klubu, to není jako u nějakého boybandíku, kde holky využívají každé příležitosti, aby mohli běhat za svým idolem...Tady si v klidu může člověk projít a nic se neděje, myslím, že nemnoho lidí vůbec netušilo, která bije, tak jako já...

Písničky, které se hrály, ty vám tady vyjmenovat nemohu, protože jednoduše jsem v té době skupinu vůbec neznala, natož abych znala nějaký název písničky. Velké hity ale byli poznat podle reakcí publika. Největší fandové nadšeně skákali vepředu a vzadu postávali ti, kteří si skupinu teprve okoukávali. Při prvních pár písničkách se mně nepříliš rockersky cítící doprovod zeptal: "Nemůže už to být horší, že? Řekla jsem: "Myslím, že ne..." V následujících chvílích jsme se přesvědčili, že může...tím nechci tvrdit, že by se mi koncert nelíbil. Výkon zpěváka byl skvělý a kapela se zdála být v pohodě a živá, ne aby jen tupě stáli a mlátili do svých instrumentů. Ovšem v tak malé hale to bylo jedno velké zemětřesení, pociťovala jsem, jak se všechny mé orgány třesou. Podle reakcí publika soudím, že kapela si nechala největší fláky na konec plus nějaký ten přídavek. Po skončení koncertu se většina lidí vydala v klidu ke svým domovům noční linkou. Bylo to jako když přistanete zpátky na pevnou zem a já si řekla, že toho nelituji. Asi bych se měla porozhlédnout po nějakém cédéčku...

Já vím, že tenhle článek je o koncertu kapely jen minimálně, ale ono je těžký psát o někom, koho vůbec neznáte. Nicméně jsem se snažila vyjádřit, že s otevřeným přístupem se dá objevit spoustu zajímavých věcí...to se vám snaží říct i zpěvák Waltari Kärtsy Hatakka v interview, které bylo odvysíláno na rádiu Hey! Já si dovolím tohle interview zveřejnit, protože ti z vás, co nejsou z Brna ho ani nemohli slyšet...  

 by seegee

  pozn. Fotky nejsou z tohoto koncertu, jsou pouze ilustrační.

Líbil se vám tento článek ? Napište mi na seegee@seznam.cz

 

 

Přidat k oblíbeným / All rights reserved! / Webmaster: seegee / (c) designed in 2003 by Dark